Opičí láska

NÄ›kteří rodiÄe jsou bohužel líní jako vÅ¡i. Takže v souÄasnosti mají výbornou výmluvu na to, že své dÄ›ti nevychovávají. Oni tvrdí, že provozují takzvanou volnou výchovu. DítÄ› má svou osobnost a ta se mu nesmí naruÅ¡it. Ano, je to pitomost první třídy, ale oni tvrdí, že je to jediná správná výchova.  

Spoustu rodiÄů už na tento způsob výchovy doplatilo. Jenže je to stále dokola. DítÄ› povyroste a pÅ™enáší tento zvyk do Å¡kolky a pak do Å¡koly. UÄitelé jsou zoufalí, ale moc toho dÄ›lat nemohou. Musí ctít výchovu rodiÄů. Takže dítÄ› si dÄ›lá skuteÄnÄ› co chce, neposlouchá vůbec nikoho a domnívá se, že je tÄ›m posluÅ¡ným nÄ›jak nadÅ™azeno. A to je vÅ¡echno Å¡patnÄ›. Tato situace je neÅ™eÅ¡itelná, pokud rodiÄe nevidí chybu. A pokud ji nemíní Å™eÅ¡it oni sami… 

SamozÅ™ejmÄ›, že nikdo nechce, aby bylo dítÄ› Å™ezáno za kdejakou maliÄkost, nebo jinak fyzicky trestáno. I když se tak dříve dÄ›lo docela běžnÄ› a nedá se říci, že by to obÄas nezabralo. Když už nic jiného, tak tu byl strach z toho provádÄ›t nÄ›co, za což by následoval trest. Tím to mÄ›lo alespoň jakés takés mantinely a dalo se s tím nÄ›co dÄ›lat. DítÄ› se snažilo netrojÄit, takže se vlastnÄ› Å™eÅ¡ily jen takové ty drobné průšvihy. Å patné chování dÄ›tí je ve velkém množství chybou výchovy. Pokud ta není důsledná, tak je to velmi Å¡patnÄ›. DítÄ› si musí být vÄ›domo toho, co může a co již nesmí. Od toho zde máme trest a odmÄ›nu. Obojí má svůj hluboký význam a bÄ›hem vÄ›ků se to osvÄ›dÄilo. SamozÅ™ejmÄ›, že ne vÅ¡ude a u vÅ¡ech. Vždy se najde nÄ›jaká výjimka, ale takovou není tÅ™eba brát v potaz. V tom množství úspÄ›chů se jedna dvÄ› mohou pominout.  

Bohužel je dneÅ¡ní spoleÄnost o hodnÄ› jiná než kdysi. Nemůže zakroÄit proti nÄ›kterým způsobům výchovy. RodiÄe si také mohou dÄ›lat co chtÄ›jí, a tak se to potáhne jeÅ¡tÄ› hodnÄ› dlouho. NaÅ¡e dÄ›ti na tom vÅ¡ak moc dobÅ™e nebudou. ÄŒas nám to vÅ¡echno ukáže.