NÄ›kteřà rodiÄe jsou bohužel lÃnà jako vÅ¡i. Takže v souÄasnosti majà výbornou výmluvu na to, že své dÄ›ti nevychovávajÃ. Oni tvrdÃ, že provozujà takzvanou volnou výchovu. DÃtÄ› má svou osobnost a ta se mu nesmà naruÅ¡it. Ano, je to pitomost prvnà tÅ™Ãdy, ale oni tvrdÃ, že je to jediná správná výchova. Â
Spoustu rodiÄů už na tento způsob výchovy doplatilo. Jenže je to stále dokola. DÃtÄ› povyroste a pÅ™enášà tento zvyk do Å¡kolky a pak do Å¡koly. UÄitelé jsou zoufalÃ, ale moc toho dÄ›lat nemohou. Musà ctÃt výchovu rodiÄů. Takže dÃtÄ› si dÄ›lá skuteÄnÄ› co chce, neposlouchá vůbec nikoho a domnÃvá se, že je tÄ›m posluÅ¡ným nÄ›jak nadÅ™azeno. A to je vÅ¡echno Å¡patnÄ›. Tato situace je neÅ™eÅ¡itelná, pokud rodiÄe nevidà chybu. A pokud ji nemÃnà řeÅ¡it oni sami…Â
SamozÅ™ejmÄ›, že nikdo nechce, aby bylo dÃtÄ› Å™ezáno za kdejakou maliÄkost, nebo jinak fyzicky trestáno. I když se tak dÅ™Ãve dÄ›lo docela běžnÄ› a nedá se Å™Ãci, že by to obÄas nezabralo. Když už nic jiného, tak tu byl strach z toho provádÄ›t nÄ›co, za což by následoval trest. TÃm to mÄ›lo alespoň jakés takés mantinely a dalo se s tÃm nÄ›co dÄ›lat. DÃtÄ› se snažilo netrojÄit, takže se vlastnÄ› Å™eÅ¡ily jen takové ty drobné průšvihy. Å patné chovánà dÄ›tà je ve velkém množstvà chybou výchovy. Pokud ta nenà důsledná, tak je to velmi Å¡patnÄ›. DÃtÄ› si musà být vÄ›domo toho, co může a co již nesmÃ. Od toho zde máme trest a odmÄ›nu. Obojà má svůj hluboký význam a bÄ›hem vÄ›ků se to osvÄ›dÄilo. SamozÅ™ejmÄ›, že ne vÅ¡ude a u vÅ¡ech. Vždy se najde nÄ›jaká výjimka, ale takovou nenà tÅ™eba brát v potaz. V tom množstvà úspÄ›chů se jedna dvÄ› mohou pominout. Â
Bohužel je dneÅ¡nà spoleÄnost o hodnÄ› jiná než kdysi. Nemůže zakroÄit proti nÄ›kterým způsobům výchovy. RodiÄe si také mohou dÄ›lat co chtÄ›jÃ, a tak se to potáhne jeÅ¡tÄ› hodnÄ› dlouho. NaÅ¡e dÄ›ti na tom vÅ¡ak moc dobÅ™e nebudou. ÄŒas nám to vÅ¡echno ukáže.Â