Vždycky jsem si říkala, že kdybych měla automobil, tak budu opravdu nadšená, protože v dnešní době je opravdu skvělé a také důležité, když člověk má automobil. To hlavně z toho důvodu, že když člověk má auto, také taky potom více mobilní a flexibilní. Pokud mi rozumíte, tak třeba hlavně ti lidé, kteří vůbec nemají automobil anebo nemají se, jak dostat kamkoliv chtějí, tak je to potom veliká škoda. Protože si vzpomínám na sebe, když jsem ještě neměla vůbec řidičský průkaz a neměla jsem ani auto. Řeknu vám, že je to docela pohroma.

Protože bydlím opravdu daleko od města, kam potřebuji chodit každý den do práce, takže jsem se musela spoléhat na autobus a někdy v létě jsem jezdila také na kole. Jenomže se mi staly už takové nehody na kole, že jsem si řekla, že nejlepší bude, když asi budu chodit pěšky nebo jezdit klidně autobusem. Už jsem čtyřikrát spadla z kola a z toho jednou jsem se také zlomila loket, z té bolesti jsem málem omdlela. Ani nevíte, jaká to byla ukrutná bolest, vůbec se to nedalo vydržet. Takže jsem si řekla, že než raději abych zase spadla za jízdy z kola a měla nějaký úraz, takže budu raději jestli to autobusem anebo si udělám řidičský průkaz.

Nakonec to všechno dopadlo tak, že jsem si udělala řidičský průkaz, protože jsem už nemohla vydržet stále jezdit jenom na kole nebo autobusem. Navíc mít auto a řidičský průkaz je velice praktické, můžete si zajet vlastně kdykoliv a kamkoliv chcete. A také jsem si řekla, že bych potom mohla třeba dělat taxikářku, protože taxikařina by mě opravdu moc bavila a zajímala by mě. A když jsem potom řídila automobil, tak jsem také zjistila, je to úžasné a baví mě to, takže vůbec nelituji toho, že se mi našetřila peníze na řidičský průkaz a také potom do ojetého auta. Ale také musíte mít samozřejmě na paměti, že auto stojí nemalé peníze, auto se musí platit, jako například pojistka a tak dále. 

Máte řidičské oprávnění? Pokud ano, tak já vám gratuluji. Protože já ze zdravotních důvodů nemůžu mít řidičské oprávnění. Ani nevíte, jak moc mě to štve a také mrzí, protože já jsem se už v sedmnácti letech těšila, jak si později budu dělat řidičský průkaz a budu rozvážet pizzu anebo poštu. Já jsem vlastně už jako dítě měla velice ráda řízení auta a také celkově auta obecně. Moc ráda jsem si hrála s hračkami, co byly autíčka anebo co alespoň připomínalo jako autíčka. Také si vzpomínám, jak mi můj strejda s dědečkem, a ještě s jeho kamarádem vyřezávali dřevěná autíčka ze dřeva.

Protože je můj bratr vůbec o tohle neměl zájem, takže všechny klučičí věci jsme dělali s rodinou my a bratr se jenom občas přidal. Já jsem auto měla opravdu hodně ráda. Jenomže později, když jsem si šla žádat o zdravotní povolení k řidičskému oprávnění, tak si lékař všiml, že šilhám na oči. Z toho jsme měla strach! Když jsem potom šla na oční kontrolu, tak mně to bohužel paní doktorka na očním zakázala. Byla jsem nešťastná, proč zrovna já? Řekla mi, že pokud se mi nezlepší zrak anebo nebudu po operaci zraku, tak bohužel řidičské oprávnění dělat nemohu. A tak nakonec to všechno dopadlo tak, že se mi oči vůbec nezlepšily.

A to ani po druhé operaci, tak jsem se s automobilem mohla opravdu rozloučit. Tohle byla úplná rána pod pás. Protože já už jsem měla vymyšlené také zaměstnání, že budu rozvážet něco, hlavně abych pracovala s autem. Ale kdoví, jak to ještě všechno dopadne. A za půl roku mě čeká ještě poslední a třetí operace očí, tak budu doufat, že se mi to konečně už podaří a já si konečně udělám řidičák a budu mít automobil. Moc ráda bych také byla soběstačná, a to i v tom, že se budu sama dostávat tam, kam potřebuji. Nebaví mě se stále na někoho s autem spoléhat. Proto chci řídit automobil i já.